Vítá Vás ZKO Ledeč nad Sázavou

Třetí víkend v dubnu se někteří ze členů ZKO Ledeč nad Sázavou zúčastnili pozitivně laděného výcviku s Radechou Spudilovou, která se zabývá výcvikem psů pomocí pozitivního posilování. Konkrétně Petra s Lakym, Eliška s Erou, Jitka s Riky a Iveta s Paulem. Kromě nás, členů ZKO, byli na této akci další 3 cvičící pejskaři, kteří stejně jako Petra měli s touto metodou již nějaké zkušenosti. My ostatní jsme byli úplní začátečníci, kteří ani nevědí, jak se klikr drží, natož používá :-). 

Začátek akce byl v pátek od 5 hodin odpoledne na lyžařské chatě na Melechově. Už krátce po čtvrté hodině se začali scházet první účastníci. Protože pátek byl zaměřen jen na teoretickou část, proběhlo seznamování zatím bez psů. Každý cvičící krátce představil sebe i svého psa a popsal problém nebo chování, na které by se chtěl během víkendu zaměřit a zlepšit ho. Pak už si každý psal poznámky dle svého uvážení. Večer proběhla hra, kdy jeden z účastníků dělal psa a psovod ho pomocí klikru vedl ke splnění zadaného úkolu, který pes samozřejmě neznal a tak nabízel své chování a psovod si klikáním vybíral to správné a za každý malý krůček „psa“ odměňoval. 

V sobotu ráno jsme s cvičením začali v 10 hodin. Každému byl věnován individuální přístup a postupně jsme se střídali v příchodech se psem do chaty, kde výcvik probíhal. Někdo si upevňoval oční kontakt, někdo trénoval už konkrétní cviky a někdo se zaměřil na soustředění a zklidnění psa, zkrátka každý si přišel na své. Během dopoledního bloku jsme si k obědu objednali pizzu, kterou nám dovezli až na Melechov a po jídle jsme šli vyvenčit psy. Odpolední blok probíhal ve stejném duchu jako ten dopolední. S výcvikem jsme skončili pozdě odpoledne a odměnou pro nás bylo večerní opékání buřtů. 

Neděle byla posledním dnem a tak jsme si ještě během dopoledne zopakovali to, co jsme trénovali v sobotu a měli prostor ptát se a zkoušet další věci, které nás zajímaly. K obědu jsme dostali výborné špagety, které nám uvařili už zdatní klikaři a my se oblizovali až za ušima. 

Už na nás všech byla znát únava z té spousty informací, které jsme se během celého víkendu dozvěděli a tak jsme v neděli i kvůli odjezdu a úklidu chaty skončili už ve tři hodiny odpoledne. Po krátkém venčení jsme psi naložili do aut, rozloučili se a každý jel vstřebávat své myšlenky a informace domů. 

Tato metoda výcviku mě velmi oslovila a věřím, že se s Radechou ještě setkáme a bude nám moci předat další zkušenosti a rady ke spokojenému soužití pána se psem.

autor článku: Petra Blažková
autor fotografií: Jindřich Vosika
ibaj.rajce.idnes.cz/RasCup_Ledec_nad_Sazavou_2015/

26. duben 2015 byla neděle, hodinky ukazovaly 5:45 a většina „normálních“ lidí v tu dobu ještě spala. V ten čas Jana nabírala svou trenérku Péťu i s jejím přítelem Vlastou, který byl nejen pro ten den její podporou, fotografem a kameramanem v jedné osobě. V kufru si lebedila Viktorka, kterou čekala premiéra závodů, které měla poprvé běžet s někým jiným než s paničkou Janou. Jelikož se Jana starala o rozrůstání smečky, nemohla už přes ten pupek závodit. Na náměstí v Ledči nad Sázavou se k jejich výpravě přidala Jitka s Riky, které před sebou měly úplně první závody. V tu dobu se již na zahradě ve Zruči venčil Paul, jehož páníčci Ivet a Martin nosili vše možné do svého nového žihadla, díky němuž dokázali asi poprvé na sraz u benzinky v Kutné Hoře dorazit včas. Lehce po sedmé hodině všichni dorazili do Nymburka, kde to krom Jitky s Riky všichni již bezpečně znali. Celá parta ledečských a zručských nadšenců dorazila na místo mezi prvními. Při stavění stanu již pomáhali všichni Jiříkovi, včetně psí slečny Keisy. Náš agi tým byl v tu chvíli kompletní. Následovala prezence a venčení psích nadšenců. Mezi tím vším vítáním psů a vypravováním dojmů z cest již začaly závody v plném proudu. Odběhly kategorie baby a agiduch a na kategorii začátečníků se chystala celá naše agisekta. V kategorii medium závodila Péťa s Viktorkou a Jitka s Riky, v kategorii large pak Ivet s Paulem a Nikol s Keisy. Všechny parkury byly moc pěkné, každý si přišel na své. Sprinty střídaly zpomalovací trojlístky skoček, které jsou pro nymburskou rozhodčí typické. Nechyběly lehké chytáky ve formě nastrčených překážek, které nebyly součástí daného běhu. A stejně jako na jiných závodech nechyběly ani rovinky, na kterých spousta závodníků celkem běžně ztroskotá.

V prvním běhu – jumpingu bylo v medících celkem 16 závodníků. Vzhledem k tomu, že spolu běžně Péťa s Viky neběhají, chviličku trvalo, než Viky přestala očima hledat paničku Janu a začala se na Péťu soustředit. Bohužel, tímto měly na kontě 2 odmítnutí, které je ve výsledkové listině posunuly až na 11. místo a to i přes velmi pěkný čas. V té samé kategorii bojovala i Jitka s Riky. Počáteční nervozita z prvních závodů se projevila jistou roztěkaností při vedení Riky a tak holky udělaly 2 chyby a měly 2 odmítnutí. V tabulce se umístily na pěkném 14. místě. 
Jako kdyby si oba týmy vzaly jistá ponaučení z prvních běhů a v druhém – agility, kde bylo 15 týmů, se umístily o poznání lépe. Jitka s Riky vybojovaly 12. místo s 1 chybou a 1 odmítnutím a Péťa s Viky excelovaly krásným čistým během, díky němuž se pyšnily prvním místem.

V kategorii large – jumping, kde soutěžilo celkem 13 týmů, letěli jak střely Ivet s Paulem. V cíli přistáli na 5. místě s 1 chybou a 1 odmítnutím. Paul si díky své neskutečné rychlosti vysloužil přezdívku bourák. Dalšími rychlíky byly Nikol s Keisy, které utržily 1 chybu a 2 odmítnutí, časově však byly těsně za Ivet s Paulem a tak se zapsaly na krásné 6. místo. 

V druhém běhu – agility, při stejném celkovém počtu 13-ti týmů, si Ivet s Paulem udrželi své 5. místo a zopakovali jednu chybu a 1 odmítnutí. Nikol s Keisy se kvůli výpadku paměti při pořadí překážek propadly na 10. místo, avšak i tak byl jejich výkon pro oko diváka zcela jistě příjemnou záležitostí.    

Všechny týmy bojovaly jako správní ledečští agiliťáci s duchem skutečného závodníka. Jitka s Riky si vyzkoušely první závody. Utvrdily se v tom, že před sebou mají ještě hodně práce, ale také v tom, že když něco chtějí, tak to taky dokážou. A hlavně se přesvědčily, že společně tvoří prima veselý tým. Péťa nám všem, i sobě, tím vyhraným pohárem za první místo potvrdila, že náš celý agi klan vede správně a žene nás kupředu. My všichni doufáme, že sama sobě tím konečně zvedla své agiliťácké sebevědomí. Ivet s Paulem se utvrdili v tom, že dřina, píle a trpělivost se vyplácí a že existuje jistý druh komunikace, díky kterému si budou vzájemně rozumět. A Nikol s Keisy si opět stvrdily, že nervozita na závodech dělá své jak s Nikol, tak potom i s Keisou, nicméně si obě opět dokázaly, že na to prostě mají.

Tak jak to bývá vždy po odběhnutí všech našich týmů, složil se stan, proběhlo vyhlášení vítězů s předáním výher a gratulacemi, společné focení a všichni vyrazili plni dojmů ke svým domovům.

autor článku: Jana Pešková